Circuit de Monaco nesmíme v našem seriálu vynechat. Je svůj, je jedinečný, je legendární. A také to není závodní okruh. Jsou to ulice Monte Carla, které se za závodní okruh vydávají. Bezpečnostní prvky, tribuny, zázemí týmů, reklamní nosiče... To vše musí organizátoři každý rok v ulicích města vybudovat. Trvá jim to přibližně šest týdnů. Dalších tři týdny jim obvykle ztrvá vrátit vše do původní podoby.
S nápadem pořádat v úzkých ulicích knížectví motoristické závody přišel Anthony Noghes (dodnes je po něm pojmenována poslední zatáčka), prezident tamního automobilového svazu. První závod se konal v roce 1929 a vyhrál jej William Grover-Williams na závodním stroji Bugatti. Okruh měří 3,34 km, což z něj dělá nejkratší závodní trať v kalendáři F1. Většinou se jezdí na 78 kol. Jak se dá u městkého závodu předpokládat, je více klikatý a především užší, než běžmé okruhy. To klade velké nároky na řidičské schopnosti pilotů. Přestože tu lze vidět poměrně málo předjížděcích manévrů, hrozí tu jezdcům vysoké riziko kolizí. Proto je dbáno na bezpečnost v každém detailu. Jeřáby pomáhající s odstraňováním odstavených monopostů a záchranáři jsou rozmístěni tak, aby byli schopni eliminovat jakékoli nebezpečí v co nejkratším čase.
Kvůli obtížnosti předjížděcích manévrů se tak stává důležitou zejména kvalifikace a závodní strategie. Specifika má i nastavení, zejména přítlak a chlazení, které je díky častým zatáčkám a pomalému profilu tratě výrazně složitější. Nejpomalejší úsek trati (tzv. vlásenku) nedaleko slavného monackého grandhotelu projížději jezdci rychlostí 50 km/h, naopak nejrychlejším úsekem je dlouhá rovinka, jejíž součástí je známý tunel, dosahují formule rychlosti blíží se 300 km/h. Monaco je ze seriálu F1 určitě nejfotogeničtějším místem. Jachty v přístavu i kulisy města závodu dodávají neopakovatelnou atmosféru.
Pokud byste chtěli závod v Monte Carlu vidět osobně, čeká vás cesta dlouhá zrhuba 1200 km (bráno z Prahy).