První vůz Lancia Delta vyrazil na silnice v roce 1979 a už o pouhý rok později získal titul Auto roku. Horká novinka mezi rodinnými vozy válcovala trh, dokud se z dlouhodobého hlediska neukázala být vcelku dost poruchová a také na svou dobu náročná na údržbu. Pokles prodeje donutil výrobce přehodnotit stávající přístup. Vůz Lancia Delta byl zařazen do sportovního programu, díky kterému se v roce 1985 představil jako naprosto jiné auto. A tak se začala psát historie fenoménu, který neměl na soutěžích rallye obdoby. Především druhá generace Lancia Delta Integrale s pohonem na všechny čtyři kola od roku 1987 sbírala jeden titul za druhým. Celkem tak získala mistrovský pohár konstruktérů šest let po sobě v letech 1987 – 1992. Za volantem seděli Miki Biasion či Juha Jankkunenem, oba získali s Deltou pohár WRC 2x.
Aby byla zlepšena stabilita a také rychlost tohoto závodního vozu, došlo k zesílení karoserie a zvětšení brzdových kotoučů. Tyto změny se na vzhledu auta podepsaly charakteristickými blatníky a většími pneumatikami. Ačkoliv tento model s výkonem 185 koní dosahovat na trati úspěchů, společnost Lancia nezahálela a pracovala na dalších vylepšeních. S těmi přišla v roce 1989 v podobě vozu Lancia Delta HF Integrale 16v. Ten disponoval novým velkým dvoulitrovým motorem Lampredi, který se sotva vešel pod kapotu. Ta musela být částečně vyboulena, aby se motor s výkonem 200 koní vůbec do vozu dostal. Automobil s pohonem na všechny čtyři kola pak dosahoval rychlosti 100 km/hodině po pouhých 5,7 vteřiny. Což bylo tenkrát srovnatelné s vozy automobilky Ferrari. Už o pouhé dva roky později však tyto dispozice přestávaly stačit, a tak došlo na další upgrade. Lancia Delta přišla v předělávkách HF Integrale Evoluzione prvního a druhého typu. S těmito modely také bylo v roce 1992 naposledy dosaženo titulu. Dnes vozy Lancia Delta Integrale představují díky své závodnické minulosti sběratelský unikát. Obzvlášť ceněné jsou potom ty, které se mohou pochlubit logem výrobce vermutů Martini