Většina velkých automobilek se v současnosti kvůli regulaci vydává cestou celkového snižování emisí CO2. Volí přitom většinou kombinaci vyřazování nejméně ekologických spalovacích agregátů se zaváděním elektromobilů a hybridů. Zjevné nevýhody elektrického pohonu, zejména dlouhou dobu nabíjení, ve vizích automobilových vývojářů stále častěji nahrazuje vodíkový pohon.
Vedle aktivit samotných automobilek, zejména Toyoty, zkoumají jednotlivé evropské státy možnosti výroby vodíku pro využití v dopravě. Toyota je v současnosti mezi automobilkami průkopníkem vodíkového pohonu.
Na přelomu roku nabídne již druhou generaci vodíkového sedanu Mirai, který ujede na jednu nádrž více než 600 kilometrů. Natankování přitom trvá 3-5 minut. Mirai si již celosvětové pořídilo více než 10 000 zákazníků. Vedle toho Toyota vyvíjí nákladní vozy na vodík nebo vodíková plavidla, příkladem je loď Energy Observer na testovací plavbě kolem světa.
Vlády jednotlivých zemí napříč Evropou spatřují ve vodíku možnost, jak snáze dosáhnout nízkých nebo nulových emisí. Největším problémem je zpracování paliva do formy využitelného média. S dostatečnými investicemi je nicméně možné nalézt metody šetrné k životnímu prostředí. Potřebná tankovací infrastruktura se rychle rozrůstá a v současnosti je po celé Evropě přes 300 čerpadel.
Česko je v rozvoji vodíkové infrastruktury zatím na začátku. Letos by měly vzniknout v síti Benzina první vodíkové čerpací stanice a do roku 2023 by mohlo v Česku být šest až osm čerpacích stanic na vodík. Podle odhadu ministerstva průmyslu by v tuzemsku za deset let mohlo jezdit 60 000 až 90 000 aut na vodíkové články. V současnosti tu kvůli absenci čerpacích stanic nejezdí žádné.
Francouzská vláda vsadila na vodík v průmyslové výrobě a dopravě ve svém plánu snížit do roku 2030 celonárodní produkci emisí CO2 o 27 milionů tun. Do vodíkových technologií investuje 7 miliard eur. Částka bude směřovat do dekarbonizace průmyslu, rozvoje řešení mobility s využitím vodíku i podpory výzkumu a vývoje v tomto odvětví; a rozvoje školicích aktivit.
Francouzi jsou přesvědčeni o tom, že vodík bude jednou z nejdůležitějších revolucí tohoto století. „Napomůže k vývoji řešení pro bezemisní mobilitu, ukládání energie a zajišťování jejích dodávek v reakci na nestabilní obnovitelné zdroje," uvedla ministryně pro ekologický přechod Barbara Pompiliová.
Francie již v roce 2021 spustí výběrová řízení k vybudování čistých vodíkových center a výroben vodíku pomocí elektrolýzy s cílem dosáhnout do roku 2030 instalované kapacity 6,5 GW. Firma Michelin, která spolu se společností Faurecia vyvíjí vodíkové systémy určené k uvedení na trh, chce v urychlit spuštění velkých regionálních projektů vodíkových center.
Skupina je průkopníkem první evropské iniciativy ‚Zero Emission Valley‘ (Bezemisní údolí) pro nasazení vodíkové mobility v regionálním měřítku. V rámci projektu by do roku 2023 mělo dojít k instalaci 20 elektráren poháněných čistým vodíkem a nasazení 1200 vodíkových automobilů pro potřeby firem.
Ve vodíkových palivových článcích probíhá reakce vodíku s kyslíkem, při které se produkuje elektřina k pohonu vozidla. Automobily s touto technologií přesto využívají akumulátory, které pomáhají k mobilitě bez emisí produkovaných spalováním fosilních paliv. Avšak namísto dlouhého nabíjení řidič jednoduše natankuje vodíkovou nádrž, podobně jako u vozů s benzínovým nebo naftovým motorem.
Vozy typu FCEV tak na jedno natankování snadno překonají vzdálenost přes 300 km, což z nich dělá pohodlnou alternativu k současným vozům se spalovacími motory. Reakcí vodíku a kyslíku v palivových článcích vzniká pouze jediná emise, a to destilovaná voda.